Analytický komentář Centra bezpečnostních studií (CEBES) - V jakém světě to už zase žijeme?

V jakém světě to už zase žijeme?

CEBES, 13. 9. 2017

Čtrnáct dní se pokoušíme rozdýchat šokující a účelové prohlášení člověka, který byl jako neschopný řecký „generál“ dohozen na pozici dnes (a několik let zpátky) v Evropě asi nejdůležitější, tedy komisaře Evropské komise pro bezpečnost a migraci.

 

Je to člověk, na kterého z Lisabonské smlouvy spadl úkol uzurpovat veškerou moc v řešení bezpečnostních a migračních otázek v Evropě a, jak to dnes vypadá, nejen v ní samotné. Když byl v roce 2013 na tento klíčový post nominován vysloužilý řecký ministr obrany, bývalý kamarád Erdogana (jeden byl starostou Athén, druhý Istanbulu), byl to pro každého, kdo se pohybuje v této oblasti, dost děsivý šok. Jak může řešit bezpečnostní a migrační otázky člověk, přicházející ze země, která odjakživa neplní společné závazky v jedné i druhé oblasti? Která na poli vnitřní bezpečnosti a migrace nikdy, doslova nikdy, nic – snad s výjimkou obstrukcí, akademických debat a nenasytného čerpání evropských a jiných fondů – neudělala. Ze země, pro kterou byly (a dosud z podstatné části jsou) principy evropského (a mezinárodního) práva v azylu, např. důstojné podmínky pro přijetí či standardní azylové řízení, něco opovrženíhodného a naprosto neakceptovatelného. Ano, přišel ze země, do které, jako jediné, Evropský soud pro lidská práva zakázal vracet uprchlíky pro naprosto nedůstojné podmínky jejich pobytu. Krásná vizitka a vynikající příklad pro nás všechny ostatní potížisty - nové členské země – od starých matadorů po 36 letech členství v EU. Přišel spasit, spíše však zjevně pohřbít, společnou Evropu ze země, kde se dávno před velkou migrační krizí běžně každoročně pohybovalo něco kolem půl miliónu nelegálních migrantů, kteří nebyli ani evidováni, zato však zcela běžně využíváni na sezónní a jiné práce v zemědělství. Mluvit v Řecku o ochraně hranic bylo snad i zakázané, určitě neslušné a téměř jistě bezvýsledné. A když už se konečně někdy po roce 2012 Řecko pod obrovským tlakem odhodlalo k jakési ochraně pozemní hranice, činilo tak po řeckém způsobu a jen proto, aby ještě více ukázalo Turecku, kdo je. Jak směšná byla tato evropskými miliardami zaplacená Potěmkinova vesnice, ukázal rok 2015, kdy samo Turecko uzavřelo vstup nelegálním migrantům do své evropské části a celý tlak na Evropu, tady reprezentovanou Řeckem, jako evropsky snad nejslabším článkem, záměrně soustředilo na naprosto nechráněné, nepřipravené a nezajištěné řecké ostrovy v Egejském moři. Ano, tenhle řecký zázrak, unií oceněný klíčovým postem komisaře pro bezpečnost a migraci, stál tisíce životů a také Velkou evropskou migrační krizi, která po dobu minimálně dvou let zcela ochromila většinu evropského kontinentu a vyvolala taková pnutí uvnitř Evropské unie, jakých jsme před tím nikdy nebyly svědky. Ano, člověk z této země se opravdu stal odpovědným za řízení migrace a tedy také za každodenní bezpečnost každého z nás. Jak úžasně evropsky logické, naduté, pokrytecké a sebevražedné rozhodnutí.

 

Ovšem to je jen začátek příběhu. Jistě, není vždy po ruce ten nejlepší, vždyť ani předchozí komisařka, švédská ultraliberálka Cecilia Malmströmová, nebyla také žádným ternem (mj. prosazuje úplný zákaz střelných zbraní v celé Evropské unii). Ale EU, tedy její klíčoví lídři, to tak zjevně chtěli. Když uděláme v této oblasti i jen letmý audit, tak zjistíme, že ona ten migrační (a samozřejmě bezpečnostní) problém, dávno patrný například v Itálii a před tím ve Španělsku, nejen důsledně přehlížela a tedy cíleně neřešila, ale svými nápady (z nichž mnohé jsou platné dodnes) docela dost eskalovala. V každém případě tzv. lidskoprávní Evropu nechala obnaženou a bezbrannou, tváří v tvář zásadním proměnám evropského okolí. Květiny za utonulé, průvody za mrtvé a prestižní novinářské ceny za jejich fotografie – to vše byly pokorné vzkazy bezcitným vrahům i jejich nenasytným dirigentům. Ano, ti se opravdu museli nasmát. A tak bez obav a jakéhokoliv omezení rozjeli daleko masivnější a brutálnější obchod s lidským neštěstím. Marně jsme mnozí volali po zdravém rozumu, po nazývání věcí pravými jmény, po rozumném včasném řešení, po dodržování společných evropských bezpečnostních pravidel, zodpovědnou ochranou vnější hranice počínaje. Byli jsme překřičeni, ostrakizováni, ignorováni, označeni za hlupáky a xenofoby. A tak tu máme miliony nových obyvatel Evropy i stovky mrtvých v ulicích evropských měst a tisíce v mořích v jejím okolí. Bezcitná a už nezvládnutelná radikalizace docela podstatné části evropského obyvatelstva, ztráta pocitu bezpečí a jen mizivá naděje na změnu, to jsou skutečné výsledky těchto dvou zmíněných (a spolu s nimi celé řady dalších) čelních představitelů Evropské komise.

 

Ještě horší než výsledky jejich činnosti je však jejich sebereflexe. A tady mám na mysli pamflet, který o sobě (i jiných), jako adoraci své dosavadní činnosti, vydal zmíněný pan komisař Dimitris Avramopoulos. Česky prohlášení vyšlo v Lidových novinách 23. srpna 2017 pod názvem Migrace? Zapojit se musí i Česko. Hned druhá věta je lež, když tvrdí, že předseda EK Juncker si po uvedení do funkce uvědomil, že migrace musí být hlavní prioritou komise a zavedl komisaře pro migraci. Možná si milovník alkoholu Juncker spletl přejmenování se zavedením, ale historie portfolia těchto komisařů je jasná a delší. V prohlášení se ale hlavně dozvídáme, že Avramopoulos se „této výzvy zhostil“ i to, že jsme „za poslední dva roky dosáhli více než za předchozích dvacet let“. To tedy v každém případě. Dva miliony nových imigrantů je skutečně výsledek (a také i Avramopoulosovo), jaký v Evropě nebyl od 2. světové války. Podle všeho nám chce vnutit přesvědčení, že zastavil migrační toky ve východním Středomoří, tedy z Turecka. Jak říká, počet příchozích z Turecka se snížil o 98 procent. Možná se tady zastavme a řekněme si po pravdě, kdo byl ten, kdo zastavil migrační proud z Turecka. Klíčovou roli sehrály dvě skutečnosti, avšak ani v jedné nehrál pan komisař žádnou roli. První bylo uzavření řecko-makedonské hranice, avšak o tom vůbec nemluví, není divu, byl proti. Druhou bylo EU - turecké prohlášení.

 

Tedy aby bylo úplně jasno. EU - turecký deal, přes dopady na celou Evropu, sjednalo, bez jakýchkoli pochybností, Německo, a to i za cenu příslibu recipročních opatření, o kterých vědělo, že je nikdy (snad) nenaplní. Erdogan to věděl, stejně jako Merkelová věděla, že lhala, když při té příležitosti básnila o všem, co už Turecko, pro zrušení víz i vstup do EU, splnilo. A jen onen papír podepsali představitelé Evropské komise a v žádném případě mezi podpisy není ani jméno Juncker ani Avramopoulos. Ano, toto prohlášení pomohlo zastavit migrační běsnění (Tureckem) organizovaného zločinu v úžinách mezi Tureckem a řeckými ostrovy, ale to už bylo v Evropě přes milion nových migrantů a několik tisíc mrtvých, včetně desítek dětí. Ne, pan Avramopoulos nic nezastavil a nebyla to ani společná Evropa. Nepřekrucujme nedávnou minulost. To, že lidem z pravdy říkáme jen tu užitečnou část, ještě neznamená, že pravda je celá taková. A v žádném případě nezapomeňme na to, že jen o pár dní dříve se neprodyšně uzavřela řecko-makedonská hranice, vlastně jediná hladká cesta toku nelegální migrace do střední Evropy. A tady Evropská komise ani pánové Juncker či Avramopoulos nesehráli ani minimální roli. Právě naopak. Tu hranici ale uzavřel strach, strach několika středoevropských nových členských států (a zejména Maďarska, tolik uvedenými pány i Merkelovou uráženého za zodpovědné chránění vnější evropské hranice, tedy za dodržování evropského práva), že slavné ploty na maďarsko-srbské a později maďarsko-chorvatské hranici další nápor neudrží. A tak se, mimo jiné za klíčové účasti České republiky, rozhodlo posunout obrannou linii až na zcela propustnou řeckou hranici a uzavřít, vlastně za jakoukoli cenu, migrační proud právě tam. Nechme historikům, co jen uspíšilo a co vlastně rozhodlo. Boj o plot, který po uzavření následoval, jasně ukázal, o co komu jde. Ale vyhráli jsme a podstatnou zásluhu na to mají desítky českých policistů i česká ministerstva vnitra a zahraničních věcí. Tohle byl spíše Chovancův triumf. Ne Vy, pane komisaři, ani Evropská komise ani společná zkoprnělá či uhranutá „jednotná Evropa“, ale pár stovek makedonských, českých, maďarských, slovenských a snad polských policistů. O tom, jak se to daří Vám, pane komisaři, vypovídaly hned následující měsíce v Itálii. A opět se Vám, popravdě řečeno, nedaří nic. Jste přeborník jen na bláboly o solidaritě. Také v Itálii došlo poprvé k zásadnější změně až tehdy, když sousední státy řekly dost. Teprve tehdy začala Itálie konat, doma i tam, kde to dobře zná, v Libyi. Všechny Vaše žvásty v podobě akčních plánů o jednotě evropských států v migrační či azylové politice, o jednotné ochraně pozemních i mořských hranic či o spolupráci se třetími zeměmi, o problémech v Libyi, v Nigeru, v celém Sahelu či subsaharské Africe, nevyřešily nic. Vaší hlavní rolí by měla být revize základních právních norem. Třeba té o návratech či o přijímání skutečných uprchlíků, ale této práce, která by mohla významně napomoci národním státům, a to zejména těm, které jsou nejvíce zasažené důsledky obchodu s lidmi, jste se Vy, ani Vaši spolupracovníci, nedotkli. Evropa nepotřebuje Vaši jednotnou migrační či azylovou politiku a hlavně nepotřebuje Vás a Vaše filozofování. Nehledejte Vaše pravidla pro „otevření bezpečných a legálních cest přesídlení a projevování solidarity“, ale alespoň zahajte diskusi o klíčových právních dokumentech, které ve jménu tzv. práv nelegálních migrantů, ve skutečnosti ochrany organizovaného zločinu, který s nimi manipuluje, brání všemi prostředky realizovat smysluplnou národní (a za čas možná i evropskou) imigrační politiku. Takovou, která umožní pobyt těm, kteří jsou potřební a okamžitý návrat těch, kteří tu nemají co dělat.

 

Tvrdíte, že „Migraci tedy nyní řešíme jednotněji.“ Ne, pane komisaři, opět lžete, neřešíme. A hlavně pro to, že Vy si pletete svůj hlavní úkol a snažíte se hrát roli organizátora celoevropské migrace. Na to tedy, s prominutím, nemáte a nikdy jste neměl. Plňte řádně svoji primární roli a proveďte zásadní revizi platných právních norem. Mimo jiné proto, že ty byly hlavním klíčem k úspěchu (a zdrojem zisku) všech těch odporných a ničeho se neštítících organizátorů nelegální migrace, ať již sedí v Ankaře, Tripolisu či jinde. Ale toho jste si nevšiml. Přestaňte sjednocovat a moralizovat a konejte svoji povinnost. A bez politické korektnosti, bez nevládního lobismu a vynechte ty organizace, které z velkých migračních pohybů těží velké nemigrační peníze. Už jste jim pomohl dost.

 

Ano, „Evropa musí dostát své humanitární povinnosti a pomoci těm, kdo utíkají před válkou a pronásledováním“, ale to většinou nečiní. Podporuje ekonomickou migraci (a dlouho přímo zakazovala ji takto nazývat), na které vydělává především organizovaný zločin. Každý další krok v migraci, a to včetně přesídlování, musí být podmíněn kroky, které tyto projekty ochrání od zneužívání organizovaným zločinem. Jestli jste bez dalšího, jak říkáte „v červenci požádali všechny země EU, aby nám do září sdělily, kolik uprchlíků budou ochotny přesídlit z Libye a sousedních zemí v průběhu příštího roku“ pak je to jen další výzva pro zločince, organizující jejich primární pohyby, ať už ze subsaharské Afriky, Eritrei nebo Bangladéše. To, že EU za každou osobu, kterou členský stát přesídlí, uvolní 10 000 eur, je jen další výzvou pro ty, kteří to celé organizují, aby si přišli na mnohem víc.

 

Ano, jděte pryč, pane eurokomisaři. Jděte i proto, že Českou republiku vyzýváte k něčemu, co dávno dělá. Ona se totiž významně podílí na „zastavení migračních toků na trase přes centrální Středomoří“ a činí tak nejen „formou příspěvků do svěřeneckého fondu EU-Afrika“. Ten má za cíl řešit základní příčiny migrace. Poskytujeme už dávno pracovníky agenturám EU, které působí v Itálii. A pokud to nevíte, tak tam nemáte co dělat. Snad se Vás jen nezeptala na dovolení, jestli smí, ale to neznamená, že Vy a Vaši koryfejové v úřadu mohou do nekonečna mlít, co se jim zachce. Jděte pryč.

 

Říkáte, že jediné, o co Vám ve skutečnosti jde, je to „aby Česká republika splnila svůj právní závazek a projevila solidaritu v rámci EU tím, že přemístí uprchlíky z Itálie a Řecka“. Ne, Vy se bojíte pohnat nás před Soud Evropské unie? Ale požeňte a bude-li český zástupce odvážný, odhalí celé pozadí našeho odmítnutí. Odhalí skutečného viníka, tedy Vás a Vaši neschopnost korigovat pohrdání evropskými pravidly a skutečnými evropskými normami takovými státy, jako je Řecko či Itálie. Ty, spolu s Vámi, jsou hlavními viníky té krize. A odhalí také Vaši skutečnou sílu ve vztahu k těmto státům, když popíše, co bylo hlavním důvodem nenaplňování těch tzv. pledgů, pofiderních závazků a slibů. Vy jste věděl nebo přinejmenším jste měl vědět, že nejprve Řecko a potom zejména Itálie doslova mařila naši snahu o bezpečnostní prověrku každého, kterého jsme chtěli relokovat. Budiž Vám teroristický útok kamiónem v Berlíně a mnohde jinde dostatečně výmluvnou ilustrací odůvodněnosti našeho požadavku. A nedělejte překvapeného, že stovky až tisíce, s Vaším souhlasem nekontrolovaných ilegálních přivandrovalců, mají jediný cíl. Zotročit a opanovat Evropu jakýmikoliv prostředky. Tak nás nestrašte ohrožením volného pohybu v Evropě, i ten se Vám už podařilo zmařit jako všechno ostatní. S Vámi a Vám podobnými euronamyšlenci se Evropa ještě dočká děsů. Tak jděte raději pryč.

 

JP, JS